Obec Semanín - historie

Obec Semanín vznikla při osidlování rozsáhlých lesů v okolí Litomyšle, litomyšlským premonstrátským klášterem. Její existenci můžeme předpokládat pravděpodobně již ve 2. pol. 13. stol. První písemná zmínka o obci však pochází až z roku 1347 z listiny vratislavského biskupa Przedslawa z Pogorelly. Jde o listinu dělící majetky mezi vznikající Litomyšlské biskupství a tzv. klášterní konvent. Semanín je zde zmiňován již jako existující obec s vlastním kostelem pod správou fary v Opatově. Obec se v této době nazývala Vila Zimeri (Zimerova ves) a její katastr se nacházel na samé hranici Litomyšlského hájenství, v sousedství s územím Semanín spravovaném z hradu Lanšperk (později hrad Lanšperk ztratil na významu a v roce 1564 sousední území připadlo pod správu panství Lanškrounského). Semanínu byl jakousi správně nadřízenou obcí, již zmiňovaný Opatov, kromě farního úřadu byla pro obyvatele Semanína v Opatově také škola, pouze rychtu měl Semanín vlastní. Z tohoto důvodu nikdy nedošlo k odčlenění Semanína od Litomyšle a k jeho přiřazení k Lanšperku, ačkoliv se to geograficky nabízelo. Obec Semanín ležela na strategicky výhodném místě, vedla přes ní totiž přímá trasa z Litomyšle do Lanškrouna. Jak Litomyšl, tak Lanškroun byla panská města, proto lze přepokládat, že cesta mezi nimi vedoucí přes Semanín byla poměrně frekventovaná. Jedna z tehdejších cest vedla bukovým lesem nad obcí, kde je ještě i v současné době jasně patrný úvoz, na jehož kraji se nachází kamenný smírčí kříž. Při cestě do Litomyšle bylo před výstupem do příkrého kopce nutné přepřahat koně, nebo je alespoň nechat odpočinout. Náročná byla také cesta z Litomyšle, kdy byli příchozí unaveni po prudkém klesání. Semanín se tak stal významnou formanskou zastávkou, kde si příchozí ať již od Litomyšle nebo od Lanškrouna rádi odpočinuli. (Smyčka 2008, 4-36)

Po třicetileté válce se kraj vzpamatovával z bojů a morových epidemií, úbytek obyvatelstva je odhadován na třetinový. Proto bylo nutné přistoupit k doplnění poddaného obyvatelstva z ciziny. Tím došlo k poněmčení obce. Po náboženské stránce byl Semanín katolický po celou dobu svého vývoje. Semanín Z konce 17. století pochází renesanční zvonice obraného typu, přesný letopočet jejího vzniku je zapomenut. Na závěsu zvonu je tesařskou hlinkou napsáno ANO 1677, tento letopočet přibližně potvrdila i dendrochronologická sonda. Zvonice je čtyřboká se spodní částí zděnou, s průjezdem v přízemí a střílnami v prvním patře. Druhé patro je bedněné a nese konstrukce k zavěšení, původně až tří zvonů. Zvonici kryje cibulovitá báň krytá šindelem, která je zakončena výraznou plechovou špicí. Dřevěná část zvonice je nesymetrická. Každé patro má bedněný podhled. Dva nižší jsou zdobeny jednoduchými dekorativními motivy, které se podobají výzdobě na keramických talířích vyrobených Semanínskými hrnčíři. Na nejvrchnějších podhledech jsou psána ponaučení, nápisy jsou psány německy. (Překlady: „Neobávejte se hrozeb bohatých, nýbrž slzí chudých., Bůh žehná práci., Víra bez dobrého díla je špatná., Za chudé platí Bůh.) U prostřed podhledu na straně márnice je černou barvou napsán letopočet 1730. Ke zvonici byla později přistavěna zděná marnice (podle Obecní kroniky někdy mezi roky 1720-1740). Chloubou zvonice je jediný dochovaný zvon. Tento zvon pochází z roku 1609, peníze na jeho ulití odkázal Pavel Hanousek, mistr místního hrnčířského cechu. Po celém obvodu pláště je zdoben jednořádkovou citací žalmu, doprovázenou rostlinným dekorem „CHWALTEZ PANA NA CIMBALICH DOBRZE ZNIEGICICH CHWALTE HO NA CIMBALICH V TIESSNI WSSELIKI DVCH CHWALTE HOSPODINA ZEN. M1609“ Z kronik víme o zrekvírování dvou menších zvonů za první světové války (zvony byly přetaveny na děla). Oba byly během první republiky pořízeny znovu, ale roku 1944 opět zabaveny. V současné době jsou na zvonici zvony dva. K původnímu velkému přibyl v roce 2010 nový menší zvon, vážící 157 kg. (Smyčka 2008, 4-36)

Roku 1819 byla v Semaníně postavena německá škola, protože zde převládalo obyvatelstvo německé národnosti. Před II. světovou válkou zde rychle zakotvily Henleinovy myšlenky. V roce 1938 byl celý Semanín, mimo dvou rodin, nakloněn Hitlerovi. Semanín se stal součástí sudetského národnostního okrsku – tzv. župy Hřebečsko – Schönhengstgau. Šlo o víceméně ucelený „jazykový ostrov“ uvnitř území Čech a Moravy. Po skončení II. světové války byla v létě roku 1945 většina německého obyvatelstva ze Semanína odsunuta a Semanín opět osídlilo české obyvatelstvo. (Smyčka 2008, 4-36)

Použitá literatura

Smyčka, D. 2008: Semanín – kapitoly z minulosti obce do roku 1945. Semanín: nepublikovaný spis.